|
|
Dvoukřídlí v potravních sítích mokřadních ekosystémů
Pijálková, Helena ; Hadrava, Jiří (vedoucí práce) ; Kolář, Vojtěch (oponent)
V mokřadních ekosystémech nalezneme řadu čeledí dvoukřídlého hmyzu (Diptera), kteří působí na skoro všech trofických úrovních jako rozkladači, býložravci i predátoři. Vyznačují se ohromnou ekologickou diverzitou larev, jež se mohou svými životními strategiemi lišit i v rámci čeledi. Dospělci dvoukřídlého hmyzu pak tvoří významnou spojku mezi vodním prostředím mokřadu a suchozemským okolím jako opylovači, predátoři a potrava pro mnoho jiných živočichů včetně člověka. Z hlediska potravních sítí mokřadních ekosystémů se dosavadní výzkum věnoval převážně několika ekonomicky významným skupinám dvoukřídlých, jako komárům přenášejícím závažné choroby nebo vysoce abundantním pakomárům, případně roli dvoukřídlých v přenosu těžkých kovů a jiných toxických látek z mokřadů do okolí. Celková diverzita dvoukřídlého hmyzu mokřadních ekosystémů však zůstává nedostatečně prostudována. Zkoumat nejen hmyz v rámci potravních sítí je důležité např. pro simulaci dopadů možných změn v ekosystémech jako jsou introdukce nebo vymizení určitých druhů. Jsou tedy zapotřebí další výzkumy, abychom pochopili, jaký vliv mají které linie dvoukřídlého hmyzu na společenstva nejen mokřadů, ale i jejich okolí. Klíčová slova: Dvoukřídlí, mokřady, ekologické sítě, detritivorie, herbivorie, predace
|
|
|
Periodické tůně a jejich biota.
Bušová, Tereza ; Říhová, Dagmar (vedoucí práce) ; Škodová, Jana (oponent)
Práce se zaměřuje na popis a biotu drobných periodických tůní - telm, které vznikají po vydatných jarních deštích, záplavách, tání sněhu či vlivem zvýšení hladiny spodní vody. Tvoří se na zelených, nezelených a spadlých částech rostlin (v tom případě se nazývají fytotelmy), na stromech (dendrotelmy), v puklinách skal (litotelmy) či v různých prohlubních, k jejichž vytvoření přispěl člověk - ve sklenicích, pneumatikách, vázách na hřbitovech apod. Práce podrobněji pojednává zejména o dendrotelmách a fytotelmách, se kterými je možné se setkávat nejčastěji, a to především v tropických oblastech. Popsán je jejich vznik i živočichové, kteří v těchto drobných biotopech žijí. Byl také zpracován taxonomický přehled hlavní zaznamenané fauny pro lepší orientaci čtenáře. Nejčastějšími taxony, které se v periodických tůních objevují, jsou zástupci čeledí komárovitých (Culicidae), pakomárovitých (Chironomidae) a pakomárcovitých (Ceratopogonidae). Často se zde také vyskytují larvy dalšího dvoukřídlého hmyzu či larvy brouků z čeledi mokřadníkovitých (Helodidae). Živočichové, kteří v tůních žijí, jsou přizpůsobeni periodicitě a vysychání tůní různými zvýhodněními. Jejich přehled je v práci také zařazen. Zmíněny jsou i negativní aspekty telm, jelikož tyto biotopy umožňují líhnutí některých druhů komárů (např. Aedes...
|
|
|
Sukcese a sezonalita společenstev nekrobiontního hmyzu na mršinách malých obratlovců
Mikátová, Šárka ; Šípek, Petr (vedoucí práce) ; Šuláková, Hana (oponent)
Tato práce se zabývala průběhem sukcese hmyzu na mršinách malých obratlovců. V průběhu dvou sezón byla zkoumána dynamika hmyzích společenstev v průběhu rozkladu a vliv sezonality na abundanci a druhové spektrum kadaveru. V roce 2014 byly jako návnada použity mršiny myší o váze 20 - 25 g, v roce 2015 byly použity mršiny potkanů o váze 400-500 g. Za účelem získání aktuálního obrazu o stavu hmyzího společenstva byly návnady uloženy do průchozích pastí a nedocházelo tedy ke kumulaci hmyzu. V průběhu obou pokusů se během sukcese i sezóny měnila abundance a diverzita společenstva. Osidlování mršiny probíhalo u obou typů kadaveru podobně, avšak mršiny myši byly kolonizovány dříve. Průběh sukcese byl často ovlivněn primárním kolonizátorem kadaveru a ve většině pastí také docházelo k monopolizaci zdroje. Pouze na mršině myši bylo pozorováno zahrabání kadaveru hrobaříky. Nejčastějšími kolonizátory mršiny byli dvoukřídlí čeledi Calliphoridae, kteří tvořili více jak ¾ abundance celého společenstva. Dalšími významnými pozorovanými čeleděmi hmyzu byli Sarcophagidae (Diptera), Silphidae a Staphylinidae (Coleoptera). Nejvyšší abundance hmyzu byla pozorována v létě, nejnižší abundance na jaře či podzim v závislosti na kadaveru. Dále byly pozorovány sezónní preference některých druhů a skupin hmyzu. Powered by TCPDF...
|
|
|
Preference hlavních skupin opylovačů k funkčním vlastnostem květů
Malá, Karolína ; Janovský, Zdeněk (vedoucí práce) ; Hadrava, Jiří (oponent)
Bakalářská práce se zaměřuje na shrnutí preferencí hlavní funkčních skupin opylovačů vůči květním vlastnostem rostlin. Díky koevoluci a vzájemně vyvíjeným selekčním tlakům, se tyto dvě formy života na sebe začaly adaptovat a vytvářet znaky, na kterých je závislá budoucnost jejich života. Rostlina se snaží své opylovače zaujmout a zajistit tak svému druhu efektivní přenos pylu, respektive rozmnožení. K tomu, aby motivovala k návštěvě svých květů, slouží atraktanty. Pomocí těchto atraktantů poskytují opylovačům buď přímou odměnu (potrava, úkryt, plodiště), nebo odměnu v podobě smyslových vjemů (barva, vůně, morfologie). V poslední době se ukazuje, že největší vliv na výběr opylovače má barva květu, morfologie a typ potravinové odměny, kterou květ nabízí. Na základě preferencí vůči atraktantům můžeme uspořádat několik funkčních skupin, jejichž zástupci mají stejné nebo podobné volby. Klíčová slova Opylovací syndromy, opylovač, selekční tlaky, znaky rostlin, koevoluce, preference, věrnost, dvoukřídlí, blanokřídlí, motýli, brouci, ptáci, barva, morfologie, odměny
|
|
|
Vybraní opylovači našich luk a jejich didaktické využití
Huňková, Helena ; Říhová, Dagmar (vedoucí práce) ; Hanel, Lubomír (oponent)
Diplomová práce je zaměřena na vybrané opylovače našich luk a jejich didaktické začlenění do výuky. Práce je rozdělena na dvě části - teoretickou a praktickou. V teoretické části jsou charakterizovány dva řády - blanokřídlí a dvoukřídlí, proces opylování a opylovací strategie rostlin a také pylová zrna. V praktické části je zařazen výzkum zaměřený na dvoukřídlé (zejména pestřenkovité), jehož cílem bylo zjistit, jaké rostliny jsou opylovány nejčastěji. Následný úsek je věnován analýze učebnic přírodopisu pro druhý stupeň základních škol z hlediska zastoupení vybraných opylovačů. Další úsek zahrnuje návrh laboratorního cvičení, jež se věnuje otázce, zda med obsahuje pylová zrna. V posledním úseku praktické části je uveden pracovní list, kde si žáci ověří své znalosti ohledně opylovačů. KLÍČOVÁ SLOVA blanokřídlí, dvoukřídlí, výzkum pestřenkovitých, opylovač, pyl, analýza učebnic
|
|
|
Přenos pylu jako funkce prostorového uspořádání rostlin a vlastností opylovačů
Štenc, Jakub ; Janovský, Zdeněk (vedoucí práce) ; Tropek, Robert (oponent)
Přenos pylu mezi zoogamními rostlinami je zásadně ovlivněn prostorovým uspořádáním rostlinné populace a vlastnostmi svých vektorů - opylovačů. Prostorové uspořádání rostlin lze popsat pomocí vlastností, které mohou mít vliv na přenos pylu v rámci populace, jako je velikost populace, denzita, agregovanost a složení společenstva okolních rostlin. Jak hlavní skupiny opylovačů, tak jednotliví opylovači se liší v mnoha ohledech. Konkrétně ve vzdálenostech na které šíří pyl, množství pylu který mohou přenášet, své potravní specializaci, preferencích a smyslových schopnostech. Na základě rozdílů v těchto vlastnostech mají různý význam pro přenos pylu v různém prostorovém uspořádání rostlin. Pochopení vlivu jednotlivých vlastností těchto dvou složek zásadně ovlivňujících opylování nám může pomoci udělat si lepší představu o fungování pohlavního rozmnožování na úrovni populací rostlin. Klíčová slova opylování, interakce opylovačů a rostlin, prostorová struktura populace, přenos pylu, opylovači, pohlavní rozmnožování rostlin
|
|
|
Aplikace molekulárních metod na identifikaci nekrofágních zástupců řádu Diptera, typických pro Jihomoravský kraj
Mifková, Tamara
Nekrofágní hmyz hraje významnou roli především v kriminalistické praxi, a to hlavně při určování doby smrti. Tato práce si kladla za cíl monitorovat zástupce řádu Diptera na vybraných lokalitách Jihomoravského kraje - Sokolnice a Rakvice. Dále byli tito zástupci identifikováni anatomicko-morfologickými a molekulárně-genetickými metodami, které byly mezi sebou porovnány. K tomuto účelu bylo nutné izolovat DNA, amplifikovat úsek genu cytochromoxidázy I (COI) pomocí metody PCR a dalším zpracováním získat sekvence vybraných jedinců z mitochondriálního genomu. Ve výsledcích pokusu se více shodovaly s morfologickou identifikací výstupy databáze BOLD, než výstupy z databáze BLAST. Anatomicko-morfologickým sledováním nelze vždy přesně určit rod a druh nekrofága, je totiž závislé nejen od vývojového stádia hmyzu a jeho stavu, ale i od odborné znalosti determinátora. Proto je vhodnější využít kombinaci anatomicko-morfologických a molekulárně-genetických metod determinace, což potvrzují výsledky této diplomové práce.
|
|
|
Alternativní přenašeči leishmanií (Kinetoplastida: Trypanosomatidae)
Jursová, Klára ; Sádlová, Jovana (vedoucí práce) ; Dvořák, Vít (oponent)
Životní cyklus prvoků rodu Leishmania (Kinetoplastida: Trypanosomatidae) se odehrává mezi obratlovčím hostitelem a hmyzím přenašečem. Flebotomové, krevsající dvoukřídlý hmyz z čeledi Psychodidae, byli donedávna považováni za jediné přenašeče, ve kterých jsou leihmanie schopné projít poměrně složitým morfologickým a funkčním vývojem a vytvořit infekční metacyklická stádia schopná infikovat dalšího hostitele. V posledních letech se ale ukazuje, že v přenosu některých druhů leishmanií mohou být zapojeny i jiné skupiny krevsajících členovců, tzv. alternativní vektoři. Tato bakalářská práce shrnuje poznatky o možnosti přenosu leishmanií alternativními vektory.
|
|
|
Sukcese a sezonalita společenstev nekrobiontního hmyzu na mršinách malých obratlovců
Mikátová, Šárka ; Šípek, Petr (vedoucí práce) ; Šuláková, Hana (oponent)
Tato práce se zabývala průběhem sukcese hmyzu na mršinách malých obratlovců. V průběhu dvou sezón byla zkoumána dynamika hmyzích společenstev v průběhu rozkladu a vliv sezonality na abundanci a druhové spektrum kadaveru. V roce 2014 byly jako návnada použity mršiny myší o váze 20 - 25 g, v roce 2015 byly použity mršiny potkanů o váze 400-500 g. Za účelem získání aktuálního obrazu o stavu hmyzího společenstva byly návnady uloženy do průchozích pastí a nedocházelo tedy ke kumulaci hmyzu. V průběhu obou pokusů se během sukcese i sezóny měnila abundance a diverzita společenstva. Osidlování mršiny probíhalo u obou typů kadaveru podobně, avšak mršiny myši byly kolonizovány dříve. Průběh sukcese byl často ovlivněn primárním kolonizátorem kadaveru a ve většině pastí také docházelo k monopolizaci zdroje. Pouze na mršině myši bylo pozorováno zahrabání kadaveru hrobaříky. Nejčastějšími kolonizátory mršiny byli dvoukřídlí čeledi Calliphoridae, kteří tvořili více jak ¾ abundance celého společenstva. Dalšími významnými pozorovanými čeleděmi hmyzu byli Sarcophagidae (Diptera), Silphidae a Staphylinidae (Coleoptera). Nejvyšší abundance hmyzu byla pozorována v létě, nejnižší abundance na jaře či podzim v závislosti na kadaveru. Dále byly pozorovány sezónní preference některých druhů a skupin hmyzu. Powered by TCPDF...
|
|
|
Peritrofická matrix krevsajícího dvoukřídlého hmyzu.
Homola, Miroslav ; Sádlová, Jovana (vedoucí práce) ; Votýpka, Jan (oponent)
Peritrofická matrix je nebuněčný extracelulární obal, který odděluje střevní epitel od trávené potravy. V trávicím traktu živočichů plní nejrůznější funkce: chrání střevní epitel před mechanickým poškozením a toxickými látkami, zlepšuje funkci trávení a především pomáhá chránit epitel střeva před patogeny. Posledně zmiňovaná funkce je dle některých hypotéz hlavním důvodem výskytu této struktury napříč živočišnou říší. Peritrofická matrix se vždy skládá z chitinového základu, který může být organizován třemi základními způsoby (náhodné, čtverečné a hexagonální). Chitinová vlákna dodávají peritrofické matrix pevnost a pružnost. Na tuto chitinovou mřížku jsou navázány nejrůznější proteoglykany a proteiny s velmi variabilní glykosilací. Tyto proteiny - peritrofiny - určují velikost pórů v peritrofické matrix a udávají tak její prostupnost pro nejrůznější molekuly, především pro trávicí enzymy. Tato bakalářská práce se blíže zabývá peritrofickou matrix u hmyzu sensu stricto - šestinozí (Hexapoda) se zvláštním zaměřením na krevsající dvoukřídlé (Diptera). V jednotlivých kapitolách budou blíže popsány názory na její nomenklaturu, výskyt v rámci živočišné říše, typy tvorby, složení, indukce tvorby, proces vzniku a zániku a především funkce, které peritrofická matrix plní v zažívacím traktu hmyzu, především na...
|
host ::
RSS.